VEDENÍ KLUBU | UMĚLÁ STĚNA | ČLENSTVÍ | NOVOROČNÍ OPEN 2020 | 30 let HLAVNÍ STRÁNKA
BAZAR | FÓRUM | KNIHOVNA | DOKUMENTY | MATERIÁL | LEZECKÝ KROUŽEK


HLAVNÍ STRÁNKA

Zpět
Vloženo: 13.08.2013 | Gromas

Gran Paradiso - Dome des Ecrins

Je sobota a děti odjíždí na tábor. Nasedáme a taky odjíždíme. Celý den jedeme a končíme večer u vyraděného vodojemu těsně pod sedle St. Bernard. Uleháme, kryti vodojemem a těšíme se na zítra. Ráno dojíždíme do sedla a vyrážíme na připravený aklimatizační výstup. Bohužel netrefujeme správnou cestu a končíme v sedle vedle vrcholu.
 
Vycházíme tedy na nejbližší schůdný vrchol a kocháme se výhledy. Zase v horách...
Sestupujeme a pokračujeme do kempu. Kemp v Pontu je poloprázdný a perfektně upravený. Teplá voda od rána do večera, obchod, restaurace. Předpověď se zdá dobrá s postupným zhoršováním. Není tedy na co čekat. Sousedící češi se chystají nahoru a dolů v jednom dni. Chvíli nás jejich nadšení strhává, naštěstí střízlivíme a volíme postupný výstup. Zamlouváme chatu Chabot na druhý den. Ráno tedy v kempu balíme a přejíždíme na parking u nástupu na chatu.

 
Cesta stoupá lesem plným rozkvetlých rododendronů, po zelených pláních a nakonec mezi balvany. Jsme tu brzo a tak se sušíme a poflakujeme po okolí. Sledujeme výstupovou trasu k vrcholu a kocháme se ledovcovou scenérií.
 
Večer dáme vínko a brzo do hajan. Vstáváme až ve čtyři a ostatní zjevně taky nikam nespěchaj. Kus sutí a už jsme na sněhu. Cesta je celkem v pohodě, ledovec bez trhlin a séraků. Je to asi skutečně nejlehčí čtyřtisícovka. U vrcholu se připojuje druhá cesta od chaty Emanulle II a tak nezbývá než si vystát frontu na vrcholovou fotku s madonou. 

Z vrcholu tedy raději slaňujeme a míříme dolů. Je konečně čas na focení. Na chatě se ještě sušíme a krmíme před cestou do údolí. Jsme opět v Pontu a stavíme stan vedle známých čechů. Po včerejším 15ti hodinovým pochodu jsou ještě zničený. Děkujeme Bohu, že jsme se nenechali zlákat. Počasí se kazí, ale aspoň nás nechá uvařit než to spustí. Druhý den obloha clear a my vyrážíme na odpočinkový výlet k jezeru Nivolet.
 
Super údolí, ale tak strašně dlouhý, že to vzdáváme a děláme se pohodičku. Dnes začíná pršet už dříve a nepřestává. Pro okolní hory předpověď podobná, nastupuje plán B. Ráno stále v dešti balíme a vyrážíme k Lagu Como, kde si myslíme, že se na chvíli schováme. Jedem a furt prší, ale na místě je sucho a 30°C. V kempu je místo jen na dva dny. Proto hned ráno vyjíždíme nad Lecco a jdeme feratou na kopec Grigna Meditionale. Vybíráme cestu Dirretissima a těšíme se.
 
Cesta začíná pěkným žebříkem, ale měla se spíš jmenovat traverzová. Obcházíme horu zprava do leva a z leva doprava až nakonec jsme na vrcholu. 

Jako naschvál si vrchol zrovna udělal mrak čímž vidíme prd. Cestou ještě ztrácíme pláštěnku. Jdeme si tedy hned po koupačce zpravit náladu pizzou a džbánem vína. I když počasí nehlásí zrovna super, vracíme se do hor. Cestou se ještě nedobrovolně projedeme centrem Turína a už přes Briancon míříme na konec údolí. Kemp v Ailefroide leží v lese kolem cesty a za 13€ nemá chybu. Chatu jsme si zamluvily až na pozejtří, tak jdeme na procházku k jezeru Eyschanda. Cesta vede zeleným údolím plným ovcí a na konci prudce stoupá v serpentinách. 

Jezero je na půl pod ledem a těch 800 výškových metrů stálo za to. Večer balíme batohy, ráno opouštíme kemp a autíčko necháváme na parkovišti u chaty Madame Carle. Parking je za symbolický poplatek 1€ za den. Od rozcestí na černý ledovec cesta zase prudce stoupá a jsme rádi, že nemusíme tahat stan a spacáky. Cesta pro turisty končí u chaty Glacier Blanc. Dál už jen pro alpinisty. Cesta na chatu Ecrins vede jen po ledovci. Trvá nám to asi 5 hodin a sedíme na chatě. Chatařku přesvědčujeme o naší rezervaci a zabydlujeme se. Proti Itálii nás překvapuje, že skoro všichni vaří vlastní sušené blafy. Spát se jde brzo, stejně tak se i vstává. Svítí měsíc a na ledovci se dá jít i bez čelovek. Výstup ve stěně je o dost prudší než na Paradisu. Funíme pomalu nahoru a rychlíky necháváme utíkat napřed. Nikam nespěcháme. 

Počasí je perfektní a na vrcholu Dome des Ecrins se tvoří skupinky. Pár kovaných alpinistů pokračuje skalním a mixovým terénem na blízký vrchol Barre des Ecrins. Ten vynecháváme a pomalu se suneme dolů. Je dost teplo a sníh měkne. Naštěstí séraky nepadají.
 
Zůstáváme na chatě další noc a sestup do údolí si necháme na zítra. Auto nacházíme na parkovišti, i když jsme se vyhnuli placení. Pohoda. Stavíme stan v kempu na starém místě, vaříme, sprchujeme a odpočíváme. Odpoledne jdeme údolím k chatám Sele a Pelvoux.
 
Cestou ale uléháme na kámen u říčky a dopíjíme zbytek plechovek. Nádherný závěr dovolený. Druhý den odjíždíme a cestou si dáváme ještě feratu. 

Spravujeme si chuť perfekně vedenou a jištěnou cesto se super výhledy. Krátká procházka po pevnostním městě Briancon a pak už jen sedíme za volantem a potíme se.


Komentáře reagovat na článek


admin
nahoru
http://www.viridium.cz/