VEDENÍ KLUBU | UMĚLÁ STĚNA | ČLENSTVÍ | NOVOROČNÍ OPEN 2020 | 30 let HLAVNÍ STRÁNKA
BAZAR | FÓRUM | KNIHOVNA | DOKUMENTY | MATERIÁL | LEZECKÝ KROUŽEK


HLAVNÍ STRÁNKA

Zpět
Vloženo: 21.08.2013 | Heřman

O krále Ostaše - Jak to vlastně dopadlo

O krále Ostaše 2013 – memoriál kamarádů

 

Snad pod dojmem Kuchařovy knížky DESET VELKÝCH STĚN, kde autor píše o tom, že se připravovali na Alpy ve Skaláku, lezli hodně pískovcových cest v jednom dni a mezi věžemi běhali, snad proto, že jsem sháněl zase něco jiného, nového a neobvyklého jsem vymyslel plán, vylézt v jednom zátahu všechny věže na Ostaši…

 

Sedíme na Ostaši, a registrujeme první přihlášené… všichni hlavní favoriti se rychle přihlašují a netrpělivě vyhlížejí osmnáctou hodinu, aby mohli vyrazit do stěn. Na potvoru se v pátek hlásí málo dvojic, a tak stíháme (pozn. autora: Láca a já) startovat s ostatními. Letošní start ozvláštnil Qjeták tím, že pár vteřin před startem poručil hruškovičky (a když hruškovičky, tak pro všechny!) které jsme do sebe hodili souběžně se startovním výstřelem… a pak už to šlo ráz na ráz…

 

… a začali jsme. Prvních deset, to byla zábava, dalších deset otrava a navíc se setmělo…

 

Z pozice organizátorů a zároveň JURY jsme si z počátku vychutnávali, jak to odsejpá všem kolem nás, a po chvíli jsme chytili rovněž tempo, a nezadržitelně jsme postupovali Horňákem věž od věže, cesta za cestou…

 

z počátku jsme mezi skalami běhali, jako Kuchař, plní radosti z pohybu…

 

S příchodem tmy se ze skal vytratily hlasy ostatních družstev a po sestupu z poslední naší věže (Felda za jeden bod…) jsme zaznamenali již jen tvrdě útočící Tým Zoltána Pišty, ale jejich ataku jsme již nedokázali čelit a tak jsme volili sestup a bezpečnější variantu zdolávání pivních věží… ovšem ani těch nebylo nakonec (alespoň v našem případě) moc.

 


Týmy útočící na vítězství v soutěži vyráželi do stěn již před slepicemi… My (tedy já s Lácou) jsme v očekávání dalších přihlásivších se družstev od 9 hodin opět okupovali terásku hospůdky Péti Malíka. Nakonec se přeci jen našlo pár odvážlivců, kteří nelitovali zahájit závodní pokusy až v sobotu, a zejména účast dua PařAx (Pařílek/Axmánek) byla velmi coubertenovská.

 

Většina družstev se v sobotu rozprchla po Dolňáku a bylo štěstí někoho potkat. O to větší štěstí jsme měli, když jsme po absolvování náročného a exponovaného výstupu na Kocoura z vrcholu věže mohli sledovat Káju Nováčka s druhem, kteří sekli Pálenou na Rukavici… což člověk nevidí každý den. Jelikož si to borci dali v rámci závodu, tak nezbylo než uznale gestikulovat: „Klobouk dolů, hoši!“

 

… nejprve jsme lezli i těžší cesty, které vedly na vrchol, ale teď v noci, unavení, za svitu čelovky jsme šli těmi nejsnadnějšími cestami, které vedly na vrchol…

 


Den rychle ubíhal… cesty přibývaly… naše organizátorské duo dalo rekordní dvacátou věž (pozn. autora: rekordní pro naše organizátorské duo)! A ještě bylo dost času na to, vylézt si další cesty… než jsme potkali Ondru a Qjetáka na Budíčku, tak jsme si užili lezeckého umu a zručnosti na Evině věži. Opět se ukázalo, že ne každá sestupovka je zadarmo…

 

… jen touha tuhle blbost dokončit, a stud jeden před druhým nás dostrkaly na vrchol poslední věže ostašských skal. Podali jsme si ruce a měli unavenou radost, jakou mohou mít lezci po dlouho trvajícím výkonu…

 

Po další naší cestě za nula bodů (překrok na Veverčáka, sic!), jsme ustoupili do kiosku, pokračovat v pivních věžích. Při lezení pivních věží jsme zároveň počítali průběžně výsledky všech, kteří již své soutěžní ukončili. Bylo to dramatické až do posledních minut… Za všechno snad mluví skutečnost, že mezi prvním a druhým týmem v pořadí byl po sečtení všech bodů jen minimální bodový rozdíl!!! Za obdiv pak stojí pěkný sobotní úprk Káji a Filipa, kteří ač bez jasného plánu, za to v sobotu notně vzali, a kdo ví, jak by všechno dopadlo, kdyby lezli již v pátek… Sláva vítězům, ale čest poraženým… zde čest všem, kteří přišli závod vyzkoušet nebo nás jen podpořit, a zároveň všem velký dík za účast!!! No a doufám, že za rok se sejdem ve větším poštu, což, ostatní členové klubu?

Sláva vítězům 

Na závěr se sluší poděkovat Lácovi, za organizaci závodu, Bošence za pomoc při počítání a při psaní diplomů, Péťovi Malíkovi za perfektní bace camp a soudek piva, SCHIMPANZEE za tyčinky, které dodaly energii každému znavenému tělu, a taky díky všem Vám nahoře, který už s námi nemůžete tenhle závod zažít, že jste drželi dešťový kohouty pevně zavřený!

 

Už se těšíme na další rok!!! Hore zdar

 

Heřman

(s využitím textů z Holy Bible místních lezců, Lanč 8:3)




Komentáře reagovat na článek


admin
nahoru
http://www.viridium.cz/